- Postupem času se z útočníka stal pravým bekem. Tento post mu přisoudil trenér pražské Dukly Jaroslav Vejvoda. František Šafránek byl jedním z nejlepších obránců poválečných let. Byl důrazný, navíc měl velmi dobrou techniku. Uměl výborně zakončovat pravou i levou nohou. Nebál se vystřelit z větších vzdáleností a mnohdy byl úspěšný. V pohárovém utkání proti CDNA Sofia se blýskl brankou z dobrých čtyřiceti metrů. Spolu s Ladislavem Novákem vytvořil v Dukle perfektní dvojici, takříkajíc světové úrovně. Byl též velmi dobrým houslistou, odtud pocházely přezdívky Dalibor či Paganini.
- Rychlý houževnatý hráč, ofenzivního pojetí, jeden z nejlepších krajních obránců v poválečných letech. Pro svůj druhý koníček hra na housle měl přezdívku Paganini.
- Vejvoda Šafránka viděl takto: „U protihráčů budil všeobecně respekt. Ke svému důrazu měl výbornou techniku. Byl obounohý a bylo možné se skutečně přít, zda je levák, nebo pravák. Tento technický hráč se značnou rychlostí byl také tvrdý střelec. Dal mnoho gólů z velkých vzdáleností. Také třeba ze čtyřiceti metrů, jako v zápase Poháru mistrů proti CDNA Sofia, který rozhodl. Když dostal míč, brněly soupeřovy brankáře ruce. Jeho největší specialitou bylo sebrat v obraně míč, zatáhnout ho rychle k půlící čáře a od pravé lajny to dát levačkou na neuvěřitelnou vzdálenost křížem do běhu levému křídlu. Na milimetr přesně. Do gólu. Také jich Jelínek nebo Brumovský z těchto fantastických přihrávek hezkých pár dali. Soupeři to o Šafránkovi věděli, a přece mu to vyšlo v každém zápase. Někdy i několikrát.“
- Univerzál Šafránek byl osminásobným mistrem ligy. Nebylo pro něj problémem odehrát – a náramně dobře – zápas v obraně, levé spojce či na křídle. „Šafrda“ býval spolehlivým exekutorem penalt. Jednu z mála, které neproměnil, mu chytil Ivo Viktor v dresu RH Brna předtím, než se objevil na Julisce.
- Er galt als harter, schneller Rechtsverteidiger.